vícerázovky

Líla Tajemná (3.část)

11. december 2010 at 22:37 | CrazyTazi
Kurva...U--K---L--I--D--N--I---SE!!
Ježiši.Málek jsem se rozbrečela.To jsem trochu přehnala..nemusela jsem o tom tolik přemýšlet...Přestaň,Přestaň!!! já na to pořád myslím.To nejde.No tak!Dost!Dost,Prosím dost!!!Trochu to už přeháním..pardon trochu-hodně-moc...musím se s nimi sejít...S Lolou,Piškotem a Wajglem..jo!musím...to ňeak vyřídit.Ale jak?
Ty---ty,Lara Crazys---přece něco vymyslíš.Je to lehký jen stačí....Jo..hned mi to docvaklo.Stačilo poslat SMSku Blbce...Maj vyměněný simky...SMSku jsem poslala.Zněla něak v tom smyslu,že nevím,jestli jim mám-pořád-věřit.Protože,jak mám vědět,že to není past? za CCA tak 5minut my přišla SMSka od "Blbky"...Past to nebyla.Jetli jo...tak hodně......em....hodně...důmyslná.Prej jim můžu věřit.To sotva.Já jim nevěřim.Nikomu se poslední dobou nedá věřit.Oh.Mám chuť na všechny okolo sebe ukazovat prostředníčky.Zase to nepřeháněj..zas tak strašný to není.To zvládneš.Věř jim.Neposlouchala jsem hlas mého mozku.Poslouchala jsem hlas mého...srdce [?????],Který našeptával něco ve smyslu...Jim nevěř.Nevěř nikomu.Věř sobě.Ale i sobě nevěř na 100%...Poslechni mě.Mě věř.Jsem tvoje srdce.Jo...srdce to zkazilo tím,že řeklo,že jemu věřit můžu..Ale já stejně nevěřím ani mozku.Ani srdci.Věřím sobě.Sobě-Laře Crazys-Právoplatné "Černo-orbiťance"[tak se jmenuje naše město]...Já nevím co mám dělat.Mám vymitej mozek.Jsem mimo.A to dost.Ne.Dost ne.Spíš..Dooooooooooooost.Takže teda..jsem dooooooooooooost mimo.Když zapnu telku nevnímám.Když zapnu rádio nevnímám.Když čtu nevnímám.Co,to-sakra-se mnou je?Ježiš..nech těch svých "slabých" chvilek...nech toho.Vždyť víš,že tě to štve...Proč to pořád děláš..?Zmlkni! Zmlkni mozku..Jo ty taky..Zmlkni "moje srdce,kterému důvěřovati mohu.Tak jo.Já fakt nevim.Asi.Ne.Asi určitě.Jdu si lehnou do postele.Tupě zírat....Na stop.Samozdřejmě.Jako vždycky.Předvídatelně...

Líla Tajemná(2.část)

11. december 2010 at 22:24 | CrazyTazi
Když jsem se vzbudila,tak to bylo už lepší.Mnohem lepší.Ale stejně.Štve mě,že pořád dostvám tyhle "chvilkový" slabosti.Jo.Dost mě to štve.Ale koho by to neštvalo?Koho...Tak jo.Fajn.Uklidnise.Půjdu ven.Na hřiště.Do "Čerňajze"...Jo.Tak tomu hřišti řikáme.Jo.Řikáme.Občas se stýkám s mýma kámošema.Z Lolou,josefem a Krištofem.Jo.To jsou voni.Ale jenom vobčas.Nejvíc jsem si vždycky rozuměla s Pepou.Ale ten se změnil.Všichni se změnili.Všichni.I Lola se změnila.Ta byla nej.Tý jsem řikala všechno.Naprosto všechno.A ona mě taky.Teda aspoň myslim...Když jsem byla na houpačce,tak tam byli všichni.Jo.Všichni.Lola.Pepa.Krištof.Všichni.Ani si mě nevšimli.Nebo spíš....Nechtěli.Šla jsem na houpačku.A nic.Ani naštvaný ahoj.Ani chechtání.Ani šeptání o mě.Nic.Tak jo.Je to na mě.Zase.Lolo?Wajgle?Piškote?Jo.Takhle to bylo.Takhle jse si řikali.Lola byla prostě Lola.Pepa...Pepa byl Wajgl..No a nakonec Piškot.Piškot byl Krištof...Předvídatelně.Neodpověděli.Nevšímali jsi mě.Vůbec.Naproti nim...seděla Blbka.Říkalio jsme jí tak,protože byla prostě blbka.Jinak to byla Tereza.Upírala na ně oči.Tak...Tak jako vražedně.Vytáhla jsem telefon.A napsala jsem Lole-->Co ye? co ysem vám udělala? Hned po odeslání SMS jsem předstírala,že volám...že my volá můj Operátor...Ale Loliina SMSková melodie se neozvala.Ani jí nebrněla kapsa.Nic.Asi sebou neměla telefon.Dělala jsem jako,že jsem zavěsila.Napsala jsem postupně SMS ze stejnou otázkou všem a pořád jsem předstírala,že mi někdo volá.nic.Žádný brnění telefonu.Prostě nic.Hlava mi to nebrala.Ještě před tejdnem se semnou bavili.A od tý doby jsme se ani nepohádali.Vůbec ne.koukám jak si k nim přisedla blbka.Začala jsi s nimi něco povídat.Pak vytáhla svůj telefon.Přišla mi SMSka od všech od Loly i,Wajgla i od Kvítka a.SMSka zněla-->Jsi kráva.Di do prdele!Nechápala jsem to...vždyť telefon vůbec nevzali do ruky. Najednou se na sebe podívali a kývli hlavou.Zašklebili se.Blbka se na ně podívala.Usmála se.Kývla hlavou.A najednou mě zasáhly č gumový míčky.Na každém bylo napsáno-->Krávo!.Ale na těch 3 bylo našim tajným písmem napsáno-->Lola,Wajgl,Piškot.Na každém jedno s těhlech jmen.Na tom 4-tém bylo napsáno našim záložním písmem-->Blbka.Pochopila jsem to.Vzala jsem si míčky.Všechny.Jeden jsem opustila.Ten kterej byl Blbky.Ale dělala jsem jako,že to byl omyl.Jen jsem se opovrženě otočila a řekla jim-->"Fajn.Seru na vás.Když vy serete na mě.A ty míčky jsou mí.Tamten byl záložní.Zrádci!" tohle jsem jim řekla.Když jsem přišla domů,tak jsem z těch 3 míčku odšroubovala tajný víčko,který nebylo vidět.Věděli jsme o něm jen my. V každém míčku byl papírek.Očíslován.Míčky byli malý.Ty papírky byli hodně malý.Když jsem je srovnala od 1 do 3 a otočila to,vyšel mi vzkaz-->(1)-Je to kráva..využívá nás.(2)-...prej na nás pošle svýho tatíka...(3)-...Promiň nám to....
Pochopila jsem to.Blbka má za tátu policajta.Fízla.Chlupatýho.Švestku...Vyhrožovala jim aby se se-mnou nebavili.Abych byla sama.Aby mě to dostalo."ty seš kráva"řekla jsem potichu sama pro sebe. Mám toho dost potřebuju je zpět.Jsou moje jediná "rodina".jediná...

Líla Tajemná(1.část)

11. december 2010 at 22:21 | CrazyTazi
Zvláštní je,že vím vše.Ne.Vlastně ne.Nevím.Sice vím to,že jsem ultra chytrá a pak to o své minulosti.O svích rodičích-vím,že moji rodiče již nejsou.Ale nevím co se s nimi stalo...zemřeli?Nebo mě hledají?Nebo jestli o mě holt neměli zájem,tak mě nechali na skládce...o tomhle nevím nic.Absolutně nic!
Byla jsem z toho vyřízená.Nad tímhle přemýšlím každou secundu.Každou minutu.Každou hodinu.Každej den.Prostě pořád...Nebo třeba keci toho typu..."jé,ty se máš,ty seš sama doma...Jé,ty se máš,ty máš vlastní byt...Jé,ty se máš,ty máš"... No a co? Tak mám tohle všechno.Ale nemám rodiče.možná mi závidíte-"Rodiče jsou trapný"....Ne.Nejsou.Kdybyste je neměli,pochopili byste to...Já..Já věčně nemám co dělat...Pořád jsem taková...Taková...znuděná.protože nemám co dělat,hlavně nemám s kým...Pořád si to myslíte? Pořád si myslýte,že mám cool život?Jo?Tak ste na omylu.Na mega omylu.No co...? Kašlu na to.Jdu ven.Sama.Jako vždycky.Předvídatelně.V uličce "Černá",tedy tam kde bydlím je to docela sranda.Nikdo tam není.Nikdo.Jenom já.Jo.Jenom já.Sama.Jako vždycky.Předvídatelně.Nikdy jsem nepřišla na to proč se ta ulice jmenuje Černá.Nikdo mě to nemohl naučit.když jsem sama.Jako vždycky.Předvídatelně.Nikdo mě taky neřekl,proč se tohle město jmenuje Černej Orbit.Nikdo mě to neřekl.Nikdo.Jo vždyť jo. "Proč musim bejt na všechno sama?"Rozeřvala jsem se na celou ulici..."Proč?Proč?Proboha proč?" pokračovala jsem ve řvaní.tak jo.Fajn.Uklidni se.Dělej.Uklidni se!UKLIDNI SE!!!!!Rozeřvala jsem se v duchu sama na sebe.Radči už půjdu.Nebo ještě někoho vzbudím.Jo.Už půjdu.Už jo.
Maminko.Tatínku.Já vás potřebuju!Proč tu se-mnou nejste? proč? prosím.Já vás potřebuju!! Mami,Tati.Aspoň pravdu.A
spoň mě naveďtě k tomu co se svámo stalo.Prosím.Mami.Tati.Já vás potřebuju!
Sama.Zase sama."Proč ste mě opustili?Zase jsem se rozeřvala..."Proč jste mě tu nechali.Proč?" dodala jsem tiše.Už spíš sama pro sebe.Jo.Fajn.Jdu spát.To mi pomůže.Určitě.Tak jo.Spi.Spi.Usni.Usni.Usssss........
 
 

Advertisement